|
Napsal uživatel Michaela
|
|
Úterý, 03 Únor 2009 12:45 |
|
 Poslední, na co jsem pomyslela bylo, že osud to tak chce a já budu konečně s ním, jak to oba chceme. Šla jsem večer potichu hřbitovem, nikoho jsem neviděla. Nevím, hroby mě uklidňují a miluji tmu. Sedla jsem si naproti černému hrobu s padlým andělem, zavřela jsem oči a užívala jsem si temného ticha. Najednou jsem ucítila na rameni ruku. Nebyla ledová, krásně hřála a já jsem se otočila. Dívala jsem se do smutných očí na první pohled obyčejného kluka. Chvíli jsme na sebe bez slov zírali, ale pak mě chytl za ruku a někam mě vedl. S napětím jsem šla za ním a pořádně jsem si ho prohlédla. Měl černé vlasy, možná barvené, možná ne. Krásný sestřih, pomyslela jsem si. Dále měl černé tričko, na kterém bylo cosi krvavě napsaného, v té tmě jsem to nepřečetla. Kalhoty měl taky černé s rudým řetízkem a stříbrným páskem, rafinovaně potrhané. Boty už se nedaly pod vrstvou bláta poznat, uvědomila jsem si, že mě táhne lesem a moje boty určitě vypadají stejně. Zeptala jsem se: ,, Kam mě vedeš?'' Odpověděl, že na nejkrásnější místo, co kdy viděl, místo jen pro nás dva.
|
|
Napsal uživatel ninetynine
|
|
Pátek, 16 Leden 2009 14:03 |
 Jana seděla v neútulné, skromně zařízené místnosti a přemýšlela, proč se sem vlastně dostala. Stačilo pár okamžiků, aby se jí zhroutila celá budoucnost. Do okenních tabulek jemně ťukal svými prsty déšť a ji napadlo, že vlastně dotváří ponurou atmosféru místnosti a celého jejího dne.
|
|
Napsal uživatel Michaela
|
|
Úterý, 13 Leden 2009 13:26 |
|
 Tři spackané sekundy.
|
|
Napsal uživatel AngeliQue
|
|
Pondělí, 12 Leden 2009 01:33 |
|
 Byla jen další z mnoha… Z mnoha lidí, kteří neměli to štěstí. Slzy zastírala úsměvem a přitom pozorovala ručky dětí, natahujících se pro každou další padající vločku.
Nesněžilo moc, jen sem tam nějaká ta vločka spadla do jejích hustých vlasů. A právě proto o ně byla na hřišti taková bitka. Kluci si brali čepice jen proto, aby spadlá vločka mohla patřit právě jim. Děvčátka chytala a odnášela na společnou hromádku každé další peříčko zmrzlé vaty, kterou jim nesebrali kluci.
|
|
Napsal uživatel Lucie
|
|
Čtvrtek, 20 Listopad 2008 13:36 |
|
„ Cssss, teď tu čtu o dalším mrtvým zase v okolí našeho města, našli ji podříznutou u lesa" ozve se otčím od novin. Zrovna jím snídani a zaskočilo mi. Mamka hned přiskočila a dala mi perdu do zad. „ Dobrý?" zeptá se neklidně. „ Jo už jo" „ To už bude třetí, co?" zeptá se mamka. „ Jo, nejdřív paní Blocková, pak ta ďouka od Fischerů a teď nějaká cizinka." odpoví taťka„ To je strašný, teď se, abych se bála chodit sama domů ze školy, ještě, že máme prázdniny a navíc to byly všechny holky." řeknu. „ Taky sama nikam nechoď, ale není se čeho bát, po městě jsou hlídky, neboj, policajti jsou chytrý, brzy se to vyřeší, uvidíš, není se čeho bát." utěšuje mě mamka.
|
|
|
