|
Napsal uživatel Bury
|
|
Neděle, 16 Březen 2008 00:13 |
|
Na posteli sedí chlapec. Chlapec vysoké postavy s černými kudrnatými vlasy a s očima v podobě zeleného rybníčku. Jen něco v nich není v pořádku. Je to smutek či zklamání? Ten chlapec má svěšenou hlavu a zdá se, že mu sem tam ukápne i ta slza. Copak se mu asi stalo, že vypadá jako tělo bez duše? Pohled na něj působí velmi smutně a jakoby kolem něj slábne vzduch. Co je mu?
|
|
Napsal uživatel Bury
|
|
Sobota, 15 Březen 2008 15:02 |
Děvče se zeptalo chlapce, jestli si myslí, že je pěkná a on odpověděl ne.
Zeptalo se ho, jestli by s ní chtěl být navždy a on odpověděl ne.
|
|
Napsal uživatel Bury
|
|
Sobota, 15 Březen 2008 14:49 |
Charlotte bydlela s rodiči na obyčejném sídlišti, kde bydleli akorát tak cikáni... Všichni jí ve škole nadávali do cikánek a ona se nemohla nějak bránit. Jednou jela na exkurzi do Prahy se školou... A rozhodla se zůstat...
|
|
Napsal uživatel Bury
|
|
Sobota, 15 Březen 2008 14:38 |
|
Chodil okolo jejího domu každý den, jen jednou si s ní směl promluvit, jen jednou. Nesměl nikomu říct, nesměl se nikde proříci, že ji miluje. Byla by to smrt jak pro něj tak pro ni, hlavně pro ni. Byl opřený o mohutný sloup porostlý břečťanem. Skoro ho ani nebylo vidět. Jeho zelená uniforma se v břečťanu ztrácela. Domovní dveře se otevřely a z nich vyšla ona.
|
|
Napsal uživatel Bury
|
|
Čtvrtek, 13 Březen 2008 16:49 |
Byla jedna dívka...A byl jeden chlapec...Bydleli nedaleko od sebe a tak se často vídali na procházce se svými pejsky....Ani jednoho ale nikdy nenapadlo na toho druhého promluvit...
|
|
|
|
|
Strana 4 z 6 |
