Před pár dny se v televizi vysílala reportáž o emostylu. Tato reportáž byla součástí pořadu víkend a objevila se tam i nepatrná zmínka o našem webu. Pro mě je toto video příjemným překvapením ze strany TV NOVA a zároveň trochu zklamáním ze strany vás.

Jak asi už každý tady ví, nedávno jsem se odtěhovala k protinožcům. Možná si myslíte, že všude je to stejné co se týká stylů, ale není to pravda. V Sydney je spousta přistěhovalců z celého světa, takže muzika a styly jsou ovlivněné ze všech stran a nejvíce od sousedů z Asie.

…Pro začátek tohohle, pro většinu emo populace, popuzujícího článku, by jsem se měl asi uvést, tak jak se na šlechtice sluší a patří. Je to už nějaký ten rok zpět, kdy se na malé vesničce, jejíž jméno je nepodstatné, narodil malý vesnický jelimánek a to Já. Mé dětství nebylo zrovna nejveselejší, ale to už je dáno osudem, a tak ne vždy je všechno úžasné.

Dost možná si na mě někdo matně ( či možná vůbec ) vzpomíná. Mladý autor tří skromných článků, který však byl okouzlen každým vykřičeným slovem krásného zpěváka a každého vlasového konečku , který mu ( při obdivuhodném objemu ) lehce lezle do úst a vytvářel tak tu krásnou podívanou, kterou dnes naše laická veřejnost označila za „ emo účes“ .

Už dávno to nejsou jenom Converse, které jakoby od počátku patřily k emo stylu. Všiml jsem si, že tak před dvěma rokama je slušně vytlačili Vansy. Ale ne tak ledajaký, mám na mysli slip-ony, boty, které jsou taky plátěné ale nemusejí se šněrovat a rychle se nazouvají.

Začalo to jednoduše..na netu se pár lidí domluvilo že uspořádaj emo sraz. Postarali se o propagaci a první sraz byl na světě. Na václu se sešlo hafo lidí a jelo se na letnou. Každej se bavil s každym, všichni se měli rádi a nikdo nedělal rozdíly.

Nedávno při cestě domů, jeden známí zakřičel „Klerýýý támhle je taky emo“. Ani jsem se nemusela moc rozhlížet a bylo mi naprosto jasný, že dost přestřelil.