Příběh padlého aneb zpověd jednoho pozéra

emo_by_iluvdeath

Tam tam jsou však časy, kdy mé ušní bubínky válcovala hudba MSI, Funeral for Friend, Escape the Fate, Saosin či Fugazziho. Tam tam jsou i časy, kdy jsem považoval styl za něco, co musí být pojmenované. Mnoho věcí se změnilo a já si každou sebeirelevantnější vzpomínku v sobě uchoval, abych dnes, když čtu všechna ta slova, mohl říct, co mě donutilo být obrovským fanouškem emo stylu a co mě naopak donutilo ten styl ponechat minulosti. Do tří ( budu se snažit ) krátkých bodů shrnu průběh toho, co jsem cítil. Budu se snažit, aby to bylo, co nejsnadněji pochopitelné, protože jsem měl možnost se setkal i s odvrácenou stranu emo stylu, která je však skvrnou na triku téměř každého stylu a to jsou primitivní jedinci, jejichž povinností je být za každé situaci „ to cool for school“ a dávat hlasitě najevo svou nízkou úroveň.

Začátky

O emo stylu jsem se, jako spousta z vás, dozvěděl z Brava. Tady však veškerá podobnost s tím, co by mohlo být chápáno, jako zpověď pozéra, loutkou dnešní doby, končí. Když jsem viděl uplé kalhoty a poté se do těch máminých seznačnou námahou a studem vsoukal, byl jsem okouzlen. Připadalo mi, že nemůžu být krásnější. Je celkem směšné, jak bláhový jsem tehdy byl. Když jsem viděl černé vlasy, spadající až po ramena a nabývajíchc úžasných tvarů a velikostí, říkal jsem si, že krásnější lidé snad už ani být nemohou. Když jsem si na nepřímou radu Arrtela a Klery pustil Saosin a později i například Family Force 5, nemohl jsem uvěřit tomu, co slyším. Já, který vyrostal na interpretech, které bych radši nejmenoval, najednou objevil nový svět. Svět ve kterým bude žití o dost příjemnější a kde vládně krása. Zkrátka opojná chuť mladistvé naivity. Cítil jsem upřímný obdiv k emoprincovi z internetu za to, co tehdy řekl na srazu v Budějovicích a necítil o nic méně odlišný cit, když jsem si z nostalgie pustil ono video znovu. Chtěl jsem být součásti těch nekonečných diskuzích o pramyšlence emo stylu. Teď už to cítím, jakou mou zoufalou touhu vzniklou z bezmoci připojit můj nikým nerespektovaný ( i když ne zcela nepodmětný ) názor.

Pokud mám tedy v jedné větě říct, co mě vedlo k tomě tento styl nesměle vyznávat, tak to bylo vnímání té z mého pohledu ohromné krásy, která je v tomto stylu ukrytá. Nic víc nic míň.

Průběh

Mé začátky byly opravdu velice zmatené a velmi to poznamenalo mé období dospívání. Nikdy jsem necítil touhu cítit uspokojení ze strany mých spolužáků, známých či podobných lidí. Takže jsem si rozhodně neobarvil hlavu na černo ( s modrými a fialovými pruhy, které se posléze staly školním hitem ) a nenchal růst mé vlasy do značné délky, abych je potom sprznil žehličkou, což však dělám dodnes, proto abych byl někým uznávaný či chtěný. Stejně jsem ani jednoho ani druhého nezískal. Začal jsem cítit jisté uspokojení, když mnou začali značně konzervativní spolužáci opovrhovat a dívat se na mě skrz dlaně se slovy: „ Ježiži, co to je?“, cítil jsem to jako revoltu proti jejich myšlení, které už tehdy stejně jako dnes bylo omezené na povrchní vnímání a dávání na první dojem. Nikdy jsem však nepronikl do vrstvy lidí, kteří by vyznávali stejný postoj k životu jako já. Možná kdyby mě někdo v mých přátelích následoval, bylo by to dnes jiné. Tlak ze strany společnosti byl stále větší a větší, který se už rozrůstal i na fyzické útoky a psychické útoky. Neunesl jsem ho, protože jsem ho nevnímal. Šel zcela mimo mě. Bylo jedno, kolikrát mi dal někdo facku či ránu, já si doma vždycky pustil Lostprophets, Bring Me The Horizon. Sebesilnější kopanec nebo sebebolestnější urážka nemůže změnit to, co v dané chvíli milujete a tak jsem se s mírnou melancholií, černým oblečením a a přerostlými, natupírovanými vlasy probíjel životem dál.

Konec

Někdo by si mohl myslet, že závěrečný bod bude obsahovat srdcervoucí příběh o tom, jak společnost znovu zvítězila nad jedincem a tak podobně. To se však v žádném případě neudálo. V době, když už obrázky Gerarda Waye nebo Alexe Eveance nebombardovaly titulní strany teen časopisů a kdy se na vrchol začal sápat další kontroverzní styly, jsem já byl pořád vyznavačem tohoto stylu. Bavil mě, naplnoval mě, nebyl důvod s ním skončit. Začal jsem chodit do emo místnosti s vidinou poznání nových lidí se zajímavými názory a psát články, které by mohli někoho uspokojit. Výsledek však byl zcela opačný. Souhra dvou jednoduchých faktorů a to: přirozeného vývoje a totálního znechucení zapříčinilo to, že jsem začal mít pochybnosti. Pravidelné výlety do emo, chatových místností se omezoval na uspokojování vlastního ega, jelikož úroveň inteligence uživatelů, kteří však platili za ty “pravé a staré“ se zuby, nehty držela na bodu mrazu, aby nespadli na úplné dno idioce. Zároveň jsem si začal uvědomovat, že nemusím mít nutně profil na lidech a chodit do emo místnosti, abych dával dostatečně najevo, že se mi ten styl líbí. MSI jsem postupem času vyměnil čistě z názorových důvodů za Velvet Undergrond, Beatles, Petera Dohertyho a The Strokes. Ačkoliv stále mám dny, kdy si Scary Kids Scaring Kids, Silverstein apod pustím znova. Černou vyměnila šedá, bílá, červená a žlutá. Uplé kalhoty zůstaly a Mocasíny vyměnili černé Adia. Indie vyměnilo Emo. To není taková změna.

Kdekdo by čekal nějaký závěr, ale závěr není. Pro oči idiotů jsem zůstal debilní, teplý emo a to se nezmění nikdy.

Přeji všem jen to dobré a vyznavačům emo stylu přeji, ať svůj styl pořád vyznávají. Je to skutečně nádhera.

 

35 komentářů u „Příběh padlého aneb zpověd jednoho pozéra

  1. mě emo styl dodal odvahu změnit svuj trapný život který se spíš řídil podle ostatních a nikdy bych se ho nevzdala jen kvuli tem co otravujou svýma kecama……prostě jsem se nebála se změnit což je u mě neobvyklé x))…….začalo to emo hudbou bez které dneska nedám jediný den…:D a jsem za to ráda 🙄
    jinak článek pěkný…a jsem jedna z těch co se k emo stylu dostala přes hudbu 😀 která mě naučila žít si po svém a ne podle toho jak tě chcou ostatní ♥ ♥

  2. Tyjo, takhle nějak bych vystihnul já můj příběh o tom, jak jsem začínal, jak se lidi chovali a co se dělo potom, když to čtu je to jako bych se díval do zrcadla(tím myslím jako kdybych ten článek napsal já, ale boužel nejsem tím šikovným a zdařilým autorem a obdivuji jeho výstižnost a otevřenou mluvu ;))… úplně přesně, nechci to tu psát jen tak jako, že si vymejšlim to ne :)… je to pravda, jediný co neni stejný že sem se o emo dozvěděl z Brava a ty kapely, jinak ostatní na prach stejné… achjo, jaká podobnost ;D ale určitě se najde takových lidí více :)))

  3. tohle je úžasný článek :)mám stejné pocity.. zažívám něco podobného… vždycky když jdu po školní chodbě všichni.. jakože fůj to je hnus a tak..ale já sama wím co si mi líbí a co miluju.. chci říct že muluju emo styl a to se nezmění.. je to ůžasný styl.. který člověka naplnuje . a to že si žehlíme a tupírujeme vlasy.. a malujeme oči výrazně černou tužkou…to je naše věc 🙂 a nikdo se do toho srát nemusí 🙂 to samé co posloucháme…chci říct že ten styl miluju a ještě mě za tech 5 let neomrzel 🙂

  4. [quote]to je krásnej koment a myslím že vystihuje vznik většiny „z nás emařů“…jak říkáš já také začala na MCR, 30STM…a do těď si pamatuju když jsem viděla klip welcome to my black parade jak jsem byla z toho „temného stylu“ na větvi…všecko se mi líbilo, móda, muzika, lidičky a nepřemýšlela o tom jak se jmenuje skupina lidí ve které jsem…lidé mi začali prostě říkat emo…pak jsem se začala o emo zajímat hlouběji začala oběvovat nové a nové kapelky a měnit od základu…………….teď si myslím že jsem na konci všech přeměn a i když víc než jako emo vypadám jako nafrněná slečinka z katalogu elle vím že jsem ta stejná holka co miluje emo se vším všudy..i s těmi pitomci :))[/quote]Klery, ta poslední věta je nádherná 😉

  5. [quote name=“Terri_xx“]nádherný článek.´
    já jednoho dne začala poslouchat trochu jinou hudbu. avenged sevenfold a my chemical romance. obarvila jsem se načerno. prostě jsem jen chtěla bý tak -krásná- jako jsou všichni emáci 🙂
    začala jsem nosit víc černou a tmavý barvy.. v kombinaci s bílou a červenou. bylo to krásný, líbilo se mi, že jsem konečně „vidět“.
    je to nádherný pocit, jít po ulici s oblíbenou hlasitou hudbou v uších, s pocitem že je vám krásně a že konečně máte to, co jste hledali.
    k emu jsem ani úmyslně nesměřovala. dovedlo mě to tam samo, ikdyž jsem si to ze začátku nepřipouštěla. když jsem šla jednou po ulici a dvě růžové holky proti mě zařvaly „EMO!“ na celou ulici, řekla jsem si, že na tom asi něco bude :)))). doteď jsem. uvnitř, mám to v srdci. cítím, že jsem se pro tu krásu narodila :). všem to přeju, ať to zkusí, je to nádhera 🙂
    zdravím.
    (icq 446 367 334 )[/quote]
    to je krásnej koment a myslím že vystihuje vznik většiny „z nás emařů“…jak říkáš já také začala na MCR, 30STM…a do těď si pamatuju když jsem viděla klip welcome to my black parade jak jsem byla z toho „temného stylu“ na větvi…všecko se mi líbilo, móda, muzika, lidičky a nepřemýšlela o tom jak se jmenuje skupina lidí ve které jsem…lidé mi začali prostě říkat emo…pak jsem se začala o emo zajímat hlouběji začala oběvovat nové a nové kapelky a měnit od základu…………….teď si myslím že jsem na konci všech přeměn a i když víc než jako emo vypadám jako nafrněná slečinka z katalogu elle vím že jsem ta stejná holka co miluje emo se vším všudy..i s těmi pitomci :)))

  6. nádherný článek.´
    já jednoho dne začala poslouchat trochu jinou hudbu. avenged sevenfold a my chemical romance. obarvila jsem se načerno. prostě jsem jen chtěla bý tak -krásná- jako jsou všichni emáci 🙂
    začala jsem nosit víc černou a tmavý barvy.. v kombinaci s bílou a červenou. bylo to krásný, líbilo se mi, že jsem konečně „vidět“.
    je to nádherný pocit, jít po ulici s oblíbenou hlasitou hudbou v uších, s pocitem že je vám krásně a že konečně máte to, co jste hledali.
    k emu jsem ani úmyslně nesměřovala. dovedlo mě to tam samo, ikdyž jsem si to ze začátku nepřipouštěla. když jsem šla jednou po ulici a dvě růžové holky proti mě zařvaly „EMO!“ na celou ulici, řekla jsem si, že na tom asi něco bude :)))). doteď jsem. uvnitř, mám to v srdci. cítím, že jsem se pro tu krásu narodila :). všem to přeju, ať to zkusí, je to nádhera 🙂
    zdravím.
    (icq 446 367 334 )

  7. ja sice emo nejsem a absolutně vubec taky jako emo nevypadam, i kdyz je to nejspis proto, ze jsem nikdy nemela odvahu vyjit takhle ven, i kdyz se mi tento styl vzhledove libí, jak jsi rekl v prvni casti – jde o krasu, nikdy jsem si o vas nemyslela nic spatneho, nezajimala jsem se o to, i kdyz bych s vama mohla byt naprosto vnitrne spřízněná, ale sikany jsem si užila dost i bez toho, abych byla vyznavackou nejakeho stylu…ale k emu vubec mě přivedl muj bývalý přítel a já si to kompenzuju emo hudbou, zajímam se o texty atd..tak mi to asi spiš vyhovuje…jinak bych málem zapomněla, skvělej článek k zamyšlení,chápu naprosto

  8. clanek se mi fakt libil a podle mr jsou nejhezci holky emarky 😉 ja emo nejsem a vas styl chapu a absolutne s nim nemam zadny problem ….. ale to zalezi na cloveku. Kazdy je jiny a jinak chape veci

  9. :-),,Jsem rada jaka jsem:-) a nedawam na hloupé kecy co rikaji o mem stylu:-),,ti co to rikaji Jsou jenom Hlopí arogantní paka co nemají nic jineho na práci nez zesmesnovat ostatni styly:-/a to mi uz pripada bohuzel vcelku Ubohé!!!!:-)Kdyz se jim nelibí nas styl??proc o nem porad mluví když ho vidi??nikdy nepochopim:-),,ty jo zase melu sracky:-),,:-)chtela jsem jenom Rict Krasny clanek:D,,:-p

  10. sem to napsal nejak divne co xD [quote name=“dejv.“]me se ten styl libi a at si rika kdo chce co chce ale je to tak.Budu nosit to obleceni uces a poslouchat tu hudbu ktera k tomu stylu patri. Pro nekoho ted asi budu vypadat jako pozer a bude mi nadavat ale s tima nadavkama muze jit do…..Jo a mimochodem heskej clanek[/quote]

  11. me se ten styl libi a at si rika kdo chce co chce ale je to tak.Budu nosit to obleceni uces a poslouchat tu hudbu ktera k tomu stylu patri. Pro nekoho ted asi budu vypadat jako pozer a bude mi nadavat ale s tima nadavkama muze jit do…..Jo a mimochodem heskej clanek

  12. neni vubec normalni Emo pochazi z puku a hardcoru. Tzn ze aji obleceni bylo uplne jine nez dnesni „Emo veci“ Jste v zajeti komercni hudby, ktera chce nad vama jen vydelavat. Emo = emocional hardcore —–> to co vy dnes poslouchate neni ani z poloviny hardcore spise je to z poloviny britney spears…………… nemate nic spolecneho s tim za co se vydavavate je to pouze jen smysleny uhlazeny styl!!! citil by se trapne byt vama

  13. Místy si říkám že je člověk co to psal trochu zmatený ale v pár věcech mu musim dát opravdu za pravdu….nasrat co si lidi myslí…já osobně jsem Emo ale nežehlim si vlasy, nenosim uplý kalhoty, nemám patku atd…..lidi nemusí vidět že jsem emo, já si svůj Emo-Punkovej život budu žít klidně sám 😉

  14. Pěkný příběh 🙂 , škoda že s koncem .. 🙁 Souhlasím s tím že není jen tvůj a vůbec si nemyslím že jsi byl pózer 😉 Ach jo, nesnáším „tlak společnosti“ :D. Každý ať je tím kým je, a ne tím kým ho chce společnost či nejbližší okolí ,omg nebuďme loutkami! Život máme jen jeden a je to náš život, to je to jediné co nám nikdo nemůže sebrat! … čauky všeci 🙂

  15. [b]je mi jedno co jsi ostatni myslej:)zaleži coc chci ja sama[/b] 😉 jsoumi ukradenny a jsem mco rada že tu jsou i takovi ktery to tak cejti semnou…na dementni naražky už ani neodpovidam

  16. Vřele souhlasím s Diou, i účinek to ve mě vyvolalo stejný. A souhlasím s tím že to není příběh jenom tvůj.
    Mimochodem co básně?

  17. Každému se časem líbí něco jiného 😉 Není to o tom že když se člověku začne líbit India tak hned začne říkat jaký byl předtím pózér když poslouchal silverstein 😉

  18. To co jsi napsal je, až melancholicky dojímavý. Asi mám dneska plačtivou náladu. Ale k věci. Tvůj příběh, už byl opakovanej asi milionkrát a nezáleží na tom jestli se to týkalo emo stylu nebo čehokoliv jinýho. Je to pouze příběh citlivé a vnímavé osoby, která se nedá lehce strhnout okolním děním. A to je myslím dobře :).

  19. re:
    [quote=Arrtel]Před půl rokem bych si to ještě přečetl, ale dnes už na to nemám nejmenší chuť.. :woohoo:[/quote]

    :huh: 😡

  20. re:
    já jsem bojovník a dokud budou po světě chodit omezený a pubertální dementi tak se nevzdám a budu proti nim stále bojovat….a teď nemluvím jen o emo…jde tu o celkovou společnost….je tu dost ovcí co se hloupě škatulkujou podle stylů…každou chvíly mění názory a styly tváří se jak borci světa co maj danej styl děsně v malíčku a že se jako emo rocker nebo bárbíňák už narodili a i když vím že je to jako boj s větrnými mlýny a není v mých silách to změnit tak jestli díky mému boji pomůžu jednomu člověku aspoň aby se probral tak mi za to všechen boj stojí….vždycky je mi líp když mi pak někdo napíše díky pomohla si….

  21. jo,v poho článek,s dost věcma souhlasim..fakt že tenkrát každej (i já) se snažil dávat nejvíc najevo že je emo,skorem to každej nosil i na čele napsaný jen aby to věděli všichni..přesně jak řikáš,ta fascinace tím vším atd..za to máš u mě palec nahoru..taky sem si myslel že změnim svět,že všechno bude ideální ale byl sem tak zažranej do tý svý iluze a tak naivní že sem ani nevnímal že ty lidi si na to jen hrajou a jedinej sem to bral vážně..o to smutnější pak bylo to zjištění a rozpad po dvou letech..

  22. Jeej konečně krásná slova … by si tohle měli přečíst upa všichni ae věděli a nemyslím tím jen Emo .. ae moc povedené 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *