Dívka nikoho neměla…Rodinu,její blizcí všichni do jednoho umřeli při autonehodě..Bydlela se svou tetou,mimochodem s tetou,se kterou už od malička citově strádala a už ji bylo skoro 18.let.Myslela si,že pro ni život nemá smysl…Až do dne,dokud nepotkala JEHO!
Čas plynul a nic se nedělo…Dívce to trhalo srdce,chlapci to trhalo srdce…
Dívka už nemohla dál čekat..Nemohla už bez něho žít.Cítila to…Cítila,že i on ji miluje.Cítila že to vyjde a oni budou moci být konečně spolu..
Vyšla v obvyklou dobu se svým psem ven,aby ho potkala na onom místě,kde se pravidelně setkávali.
Uviděla ho.Zastavila se,naokamžik zaváhala a pustila se za ním.
Podivně se na ní podíval,zarazil se…V dívce hrklo….On se zamračil….Ale ona šla dál…Říkala si,že teď už to nemůže vzdát.
Přišla k němu…Pozdravila ho…On mlčel..Pozdravila ho znovu…Zamračil se na ní a hrubě ji poslal k čertu….Do očí ji vyhrkly slzy.Nehleděl na to,otočil se a už byl pryč…
Dívka se strašně rozplakala a rozběhla se domů.
Doma vzala kus papíru,tužku..A napsala dopis..Dlouhý,plakala..Ale napsala ho tak,aby vyjádřila všechno co cítí a na nic nezapomněla…Dopis dala do obálky,zalepila…
Rozběhla se k jeho domu,dopis hodila do schránky a došla s brekem v očích a pocitem úzkosti domů…
Šla pro lékárničku…Našla nejobsáhlejší plato tabletek,přečetla nápis,aby se ujistila,že to neni žádný vitamín nebo celaskon a šla pro sklenici vody..
Posadila se na postel.Do ruky vzala JEHO fotku,kterou už dlouho vlastnila a rozplakala se.Pomyslela si,že pláče nejspíš naposledy….Poslední pohled věnovala vpíjením se do jeho krásných čokoládových očí,naplnila si 2 hrsti prášků a…..polkla….zapila,lehla si do klubíčka…Už se neprobudí…nikdy…
Druhý den:
Chlapec přijde domů…..Chce vyzvednout poštu a uvidí obálku se svým jménem…
Vezme ji zvědavě do ruky a začte se hned u schránky…Rozpláče se hned při prvních řádcích…
Rozběhne se k jejímu domu.Zazvoní.Otevře teta.Zeptá se ho,co potřebuje…Vyřkne své přání,načež mu žena v slzách v očích oznámí,že dívka zemřela na předávkování prášky…Důvod neznám…
Chlapec se podruhé rozpláče…Důvod zná…..Běží domů,otevře dveře a se slzami v očích vlepí svému jednoveječnému dvojčeti pořádnou facku….Ukáže mu dopis od dívky…Bratr pochopí…Padnou si kolem krku…..Je jim to jasné…V den,kdy šla dívka říct svému milému,co k němu cítí,byl venku zrovna venčit jeho na chlup stejný bratr….
Ježiši kryste!!!!! Umřela zbytečně!!!!!!!!!!!!!!
🙁 jéjky 🙁
tomu já říkámdoják watashi=)
Pěknýýý 🙂
tak tomu rikam neopetovana laska, docela dojemne chudaci bylo mi jcih lito
🙁 waw…tak to je dcla husty mnu..awe stejne mocky pekny… 🙁
tak toje nářez ale nechápu proč to ta holka neudělal třeba až druhej den večer ono je lepší to ze sebe první dostat apak se rozhodnout nad takovou situací
tak to je upe best krasny a smutny :dry:
Málem sem se rozbrečela :dry: fkt smutný mno :unsure:
krasny
moc krasny ale smutny 🙁
KrÁsNý
:side: -MoC kRáSnÝ aE sMuTnÝ…
KrÁsNý
:side: -MoC kRáSnÝ aE sMuTnÝ…
KrÁsNý
:side: -MoC kRáSnÝ aE sMuTnÝ…
oMg To Je SmUtNy 🙁
mrte pribeh :s ale trochu vic smutnej
:huh: zamrzi
LucKiss ten tvůj příběh je super a tam ten „špatné místo a čas“ je taky úpa best best best – úpa jsem se do toho zažila – komu se líbí takoví články tak mi napište nějakej koment a já se vám ozvu pište na → twelvik12.blog.cz OR twelve12@atlas.cz :kiss: :kiss: :kiss: :woohoo:
[i]toe moc smutný hezký… 🙁 [/i]
Pokud se vám moje povídka „Neopětovaná láska“ líbila napište na the-most-crazy.blog.cz, dík
…usmála a on na ní ne, všechno ze sebe naráz vychrlila. Žena se rozplakala ještě víc.“ On se včera večer zabil, vzal si o něco víc prášků než obvykle, připadal si sám, měl jenom mě, žádné přátele, odmčela se, on byl slepý, nemohl tě vidět, nevěděl, že existuješ, víš?!“Julie se robrečela, žena jí obejmula.
Neopětovaná láska
Julie chodí každé, všední ráno do školy kolem jednoho domu. Každodenně na zahradě toho domu sedí chlapec. Julie nikdy neměla odvahu ho oslovit. Vždy, když kolem jde jen se na něho usměje, on, ale její usměv neopětuje, jednou na něho dokonce zamávala, ale on nic, díval se někam do neznáma. Julii to trápilo, zamilovala se do něho. Jednou, když šla zase kolem, on na té zahradě nebyl. Julii to přišlo divné, a když šla ze školy, sebrala odvahu a zazvonila u dveří. Otevřela žena, možná jeho matka, měla zarudlé oči asi od pláče. „Dobrý den, já…, zasekla se, moohla bych mluvit s vaším…synem?“ Ženě začaly stékat po tváříš slzy “ Synem? Nezmínil se, že by měl přátele“ Julie jí vše vypověděla, že chodí kolem do školy, že se na něho usmála a on na ní ne, všechno ze sebe naráz vychrlila. Žena se rozplakala ještě víc.“ On se včera večer zabil, vzal si o něco víc prášků než obvykle, připadal si sám, měl jenom mě, žádné přátele, odmčela se, on byl slepý, nemohl tě vidět, nevěděl, že existuješ, víš?!“Julie se robrečela, žena jí obejmula.