Koncert se odehrál dne 23 Listopadu 2008, sice byla neděle, ale co se dalo dělat. Přišel jsem tak akorát na 19:30, jak bylo napsáno na lístku. Trochu mě vyděsila dlouhá fronta u šatny, kde mě obrali o poslední prachy na limonádu. Ve frontě jsem strávil dobrých dvacet minut a stejně jsem nevěřil, že koncert bude mít nějaký pevný harmonogram. Nic se nedělo ani po dalších 20 minutách strávené v sále.

Někdy kolem 20:30 se objevila kapela Landmine Springs. Jak jsem zjistil, tak kapela pozvaná Lucernou. Sál se naplnil a vzduchem zazněly první líbezné akordy nástrojů. Industriální melodie celou rozhýbala slušně celý sál. Česká kapelka, která měla své nástroje pěkně pod kontrolou. To čekání se vážně vyplatilo. Dost se mi ta hudební výpověď líbila. I styl kapely vypadala střídmě. Bál jsem se, že už mě nic nepřekvapí na tomto koncertě. Než jsem se nadál tak kapelka končila. Odchod kapely doprovázelo tleskání a pískot.

Po pauze přišla na řadu Kanadská kapela z Toronta s odvázaným názvem Cancer Bats. Přišli na pódium a rovnou začli, div né třískat s nástroji. Jinými slovy, bylo to živelné. Zpěvák s položeným čírem mával vlasy sem a tam. Screamoval jak jen se dá představit. Lidi se dostali do slušného „POGO“ varu. Překvapilo mě, že lidi skákali z pódia do davu a lítali vzduchem stále a stále. Sklidili obrovský obdiv a ta kapelka byla prostě vrchol hudební hory. Rozházeli trsátka do davu a zmizeli z pódia. Na to jak rychle se objevili a zmizeli, natropili slušnou hudební spoušť nejen v mých uších. Nádherný zážitek.

Teďka se trošku vrátím k návštěvníkům koncertu. Bylo pro mě příjemným překvapením, že přišlo tak akorát počet na prostory Lucerny – není moc veliký. Další překvapení bylo ve věku. Byli tam opravdu snad všechny věkové skupiny, včetně postarších spoluobčanů. Někteří svou výstředností rozhodně zaujali nejen „mladou“ generaci. Co se týče stylu, rozmanitost byla slušná. Pár Emo Kids, Emo, Punkáči a dalších pár lidí. Samozřejmě, že to je jen odhad. Protože jsem to bral jen tak koutkem oka. Přišel jsem poslouchat a ne koukat po lidech =).

Po dlouhých přípravách a úpravách pódia, přišlo mi to nemálo přehnané. Z playbacku v zádech dorazili FFAF na pódium. Všichni křičeli a vítali hlavní skupinu večera. Předem bych chtěl říci, že jsem od této skupiny slyšel opravdu jen jednu písničku. Snažil jsem se zaposlouchat, ale nějak jsem se nechytal. Sice bylo vidět kdo je fanouškem a kdo posluchačem. Už to nebyl takový žhavý kotel jako na kapely které hrály předtím. Výstup kapely byl v mých očích divadlem a i špatně nastavená hlasitost zpěváka moc pozitiv také nepřidala. V půlce „vystoupení“ FFAF se prostě sbalili a odešli. I když bylo vidět, že budou hrát dalších cca pět písniček před tímto rádoby „dobrým“ gestem. Byla to slušná bouda. Jestli tohle měl být „přídavek“ tak teda dost ubohý.

Dost mě celý koncert jak v určitých bodech zklamal, tak i mile potěšil. Zjistil jsem, že být fanouškem je skoro slintat nad každou kapkou potu zpěváka. Je fajn mít své oblíbené kapely, ale hádat se o každý milimetr a hašteřit se s lidmi kolem mi přijde dost hloupý. Do svého žebříčku oblíbených kapel mi přibyly dva přírůstky, k opačné straně barikády jedna kapela. Můj názor, mé alibi.

Fotky z koncertu Landmine Springs, Cancer Bats a FFAF