„Slečno, co jste to proboha udělala?“Ptal se mě?Co jsem udělala?Kde?Nic si nepamatuju…
Zapsal si něco do notesu a pak odešli.Odhrnula jsem peřinu.To bylo hrozné.Nohy úplně od krve.Hojení ran.Jak dlouho tu jsem?Několik týdnů?
„Sestro, sestro!!“Volala jsem.Rychle přiletěla ta mladá sestra.Ustaraně se na mě podívala.
„Stalo se něco?“ „Ne to ne…ale kde jsem?A co se stalo?“Ještě na mě koukala.A pak spustila.
„Našli vás na silnici ležet s nějakým mladíkem.Nic víc nevím.“Sakra.Znova jsem zavřela oči a vybavovala si tu nehodu.
Mark.Mlaý chlapec.Šel mi naproti.Měli jsme dohodnutou schůzku.Bylo parné odpoledne a my zavítali do cukrárny.
Políbil mě a já jeho.Libovali jsme si každý druhého.Koukali se přímo do očí.Ale proč tohle všechno skončilo?Proč?To já měla ukončit….Můj život nestojí za nic.Je to moje vina.Cítím se jak trestanec.Ach bože…
Navrhla jsem, že bychom mohli jít koupit oblečení.Poslušně souhlasil.Když jsme vyšli, zjistila jsem, že jsem zapoměla peněženku.Řekla jsem mu, ať jde napřed, tedy šel.
V dáli jsem uslyšela rychle jedoucí auto.Otočila jsem se tam, kde přecházel Mark. „Marku, né!“Zaječela jsem a běžela k němu.On se jenom usmíval.Ano, ten jeho úsměv, ten si vybavuji.Ten.
Skočila jsem na silnici.Uslyšela brzdění kol a pak ránu.
A probudila jsem se tady.Tady v nemocnici.Proč?Proč Mark?Jsem nicka.Můj život už za nic nestojí.Končím se vším.Se vším.Marku, jdu za tebou a pak budeme jenom spolu.Navždy spolu…