Okolo půlnoci už jsem měl vše hotovo a unaven jsem si šel napustit teplou vanu, navzdory nesnesitelnému vedru jsem se těšil na horkou vodu, ulolní mě a přivede na ty správné myšlenky. Naprosto automaticky jsem po zapnutí vody šel zpět k počítači. Ještě něco málo udělal, šel vypnout vodu, vlezl do ní. Byla příjemně horká. Hlava plná myšlenek se začala osvobozovat. To je přesně to co jsem potřeboval. Po pár minutách jsem usnul a nevím jestli to bylo horkou vodu, celkovým vyčerpáním anebo bouřkou, která zuřivě brázdila temnou oblohu, ale zdál se mi strašný sen.

Všichni mí blízcí zemřeli a svíralo se mi srdce. Cítil jsem, že i když to někdy nedávám najevo, chyběli by mi. Zemřeli rodiče, sourozenci, kamarádi i má přítelkyně. Zůstal jsem sám obklopen lidmi, které nenávidím a kteří nenávidí mě. Cítil jsem, že vše dobré ve mně umírá. Stala se ze mě zrůda nevím jestli jsem smutkem zešílel nebo jsem se už tak narodil, ale systematicky jsem začal vraždit lidi zpočátku jen ty, které jsem nejvíc nenáviděl a pak už všechny. Naprosto přesně mé pocity vystihuje obrázek vpravo nahoře. Mé srdce zůstalo chladné, zůstal jsem sám, naprosto sám. Bestie, která se ve mně probudila musela zemřít se mnou. V momentech lítosti a světlých chvilkách, kdy jsem byl znovu racionálně uvažující člověk, jsem se na třetí pokus zabil. Vlastně jsem neumřel. Probudil jsem se.

Voda už začínala být nepříjemně chladná a vytrhla mě z temného světa, který ničil mou mysl. Okamžitě jsem vyskočil z vany a už jsem nešel spát. Asi bych už neusnul

Nikdy jsem si ze svých snů nikdy nic nedělal a ani nedělám. Byl to jen sen. Naprosto nepochopitelný a nesmyslný sen, avšak nese v sobě nějakou část mě a možná v něm najdete i hlubší myšlenku. Vždy si važte své rodiny a lidí okolo sebe! Je minimum případů, kdy za to rodiče nestojí, dofám, že mezi ně neptříte.