Krátký příběh: Přání

[Renáta Řeháková]

[b]Přání[/b]

Krátký příběh ze skrytým významem, kdo pochopí, ten pochopí.

Mrzlo.
Chladný severní vítr vháněl Tomovi do očí drobné krystalky ledu, ale i přes to šel dál tou bílou tmou jen v omšelé mikině a velkých rozedraných kalhotách.
Tahle pustina ho nutila přemýšlet o věcech, které nikdy nezažil a přece mu byly tak blízké.
Slunce…teplo…smích…láska… tyto slova v téhle pustině bez života ztrácela svůj vlastní smysl.
A když se tady jednou jeden narodil, neměl právo je znát. Tom nikdy nechápal proč, proč jiní každý den vidí slunce na obloze a cítí jeho teplo na kůži, společně se smějí a…a milují. Ale zpět do reality.
Přikrčil se a stáhl si víc kapuci do očí, když vtom do něčeho tvrdého narazil, až se mu zatočila hlava a on spadl do kopy sněhu. Celý svět se sním točil.
Vítr ustal a velké nadýchané vločky se snášely na jeho obličej, jen co se však dotkly jeho rozehřátých zarudlých tváří, utonuly v tom žáru a zbyly po nich jen drobné kapičky vody.
Posadil se a promnul si čelo, kde se mu začala vytvářet malá boule, ale pak se zarazil a podíval se nahoru. Před ním se tyčila obrovská zeď čirá jako sklo.
Vyšplhal se na nohy, položil na tu nekonečnou plochu svou dlaň a rozhlédl se na obě strany.
Táhla se donekonečna a zapadala někde za daleký obzor. Dýchl na ni, aby rozpustil tenkou vrstvu ledu, co se na ní usadila a rozmázl ho rukou.
Překvapení vystřídal úžas. Z druhé strany zdi se na něj dívala nebesky modrá očka a vykukoval veselý dívčí obličej. Bylo to tak zvláštní, nejednou se v jeho drobné hrudi něco pohnulo.
Rychle začal seškrabávat i zbytek navátých vloček a zmrzlého ledu.
Byla asi ve stejném věku jako on. Kratší narezlé vlasy a ofina jí spadaly do čela.
Krk schovávala dlouhá červená šála a krátký černý kabátek z červenou záplatou jí chránil před chladem.
Tom se zatajeným dechem natáhl ruku k té krásné narůžovělé tváři a chtěl se jí dotknout, ale jeho dlaň narazila jen do chladného skla.
[color=#0000FF]„Kdo jsi?“[/color] zeptal se jí, ale ona jen nechápavě zavrtěla hlavou. [color=#0000FF]„Slyšíš mě!?“[/color] zařval ze všech sil, ale ona jen pokrčila rameny a naznačila, že jej neslyší. Tom smutně dal ruku na sklo, dívka přiložila svou dlaň na jeho a znova se hřejivě usmála.
Najednou dostal nápad. Vztyčil ukazováček. Dívka zpozorněla a bedlivě jej sledovala.
Tom zabořil jednu ruku do kapsy od mikiny a vylovil z ní dva fixy. Červený a modrý.
Zkoumavě se podíval na zeď. Byla vysoká, ale přehodit se jí dalo. Popadl tedy červený fix, rozeběhl se a hodil jej na druhou stranu. Dívka jej zvedla z kopy sněhu. Tom otevřel víčko a napsal na stěnu:
[color=#0000FF]Můžeš psát?[/color] [color=#FF0000]Samozřejmě![/color] odepsala a znova se na nej usmála a on se začervenal.
[color=#0000FF]Jak se jmenuješ?[/color] napsal.
[color=#FF0000]Kate a ty?[/color] [color=#0000FF]Tom.[/color]
[color=#FF0000]Pěkné jméno.[/color] odepsala, znova se zrudl a pak nesměle napsal:
[color=#0000FF]Budeš si se mnou kreslit???[/color] [color=#FF0000]Jasně, ráda![/color] odepsala a nakreslila malou usmívající se kočku.

Kreslili si spolu celé hodiny.
Všechno možné, nejprve zvířátka a rostliny, na které už málem zapomněl, pak jen tak, co je napadlo.
Najednou ta zeď už nevypadala tak smutně. Proháněli se na ní divocí koně, žirafy okusovaly vysoké stromy, opodál se pásly antilopy a nad tím vším poletovali ptáčci a motýli. Zeď sice už nevypadala smutně, ale o to byl smutnější a skleslejší Tom. Odložil modrou fixu a svěsil hlavu.
Kate přestala kreslit a napsala:
[color=#FF0000]Co se stalo?[/color] Tom se jí podíval do očí a ona mu pohled oplatila úsměvem.
Popadl fixu a napsal: [color=#0000FF]Je mi zima.[/color]
Její úsměv povadl, přikývla a odepsala: [color=#FF0000]Mě taky. [/color]
Tom potlačil slzy a roztřesenou rukou napsal:
[color=#0000FF]Chci být s tebou.[/color]
[color=#FF0000]Ale vždyť si se mnou.[/color] odepsala.
Tom se postavil a nenávistně se zadíval na tu proklatou zeď.
[color=#0000FF] „Nenávidím tě!!!“[/color] zakřičel a začal do ní bušit pěstmi. Kate se rychle postavila, zapomněla, že ji neslyší a začala na něj křičet:
[color=#FF0000] „Nech toho, něco si uděláš!!!“ [/color] On ale přesto nepřestával bušit a kopat, až si nakonec rozedřel ruce a odřel kolena. Kapky horké krve se snášely s každým úderem do bělostného sněhu jako rudé vločky.
Po nesčetných minutách se únavou sesunul k zemi a opřel se o zeď hlavou.
[color=#FF0000]Jsi v pořádku? [/color]napsala a utřela si oči od slz.
Přikývl a odvrátil od ní zrak.
Kate si sedla vedle něj a nakreslila rudou fixou malou holčičku v šatečkách a vedle ní stál kluk, který jí držel za ruku. Oba se usmívali a dívali se přímo na něj.
Kate se povzbudivě usmála a nadepsala nad ně:
[color=#FF0000]Tak a teď jsme doopravdy spolu.[/color]
Tom popadl naštvaně fixu, zaškrtal ten obrázek a odepsal: [color=#0000FF]Nelži, lhářko! [/color]
Odhodil fixu do sněhu a rozutekl se od stěny pryč.
Kate jen bezmocně přiložila dlaň na chladné sklo a po tváři se jí skutálela slza.
[color=#FF0000]„Tome…“[/color] zašeptala do ticha.

Tom bloumal bílou pouští hodiny a hodiny. Zlost z něj už dávno opadla a vystřídala jí lítost. Najednou začal litovat toho, že Kate takhle opustil.
Odkopl stranou malou sněhovou hroudu a vydechl. Od úst mu začaly stoupat obláčky páry, které pak někam zmizely v nenávratnu.
Potřásl hlavou, strčil si promrzlé ruce do kapes a zamířil si to pokořeně zpět ke skleněné zdi…

…Ale Kate už tam nebyla. Odešla. Zůstal znovu sám.

[i]Za případné chybičky se omlouvám[/i]. B)

[Autor]

Příspěvky