Dá se říci, že máme velké štěstí, že sem zavítali zrovna Escape The Fate a Emery. Díky tomu, že tyto dvě kapely jedou evropské turné a měli volný den mezi koncertem v Mnichově a festivalem Give It A Name ve Vídni a především díky tomu, že Robert Vlček (organizátor většiny koncertů podobných kapel) tyto kapely oslovil a nabídl jim zde vystoupit, jsme si mohli užít takhle nadupaný večer.

Je 19:15 a já mám sraz ještě s pár kamarády na Václavském náměstí pod koněm a pak vyrážíme okamžitě směr Lucerna Music Bar. Všem z nás v krvi kolovaly červené krvinky, které se neústupně dožadovaly toho, aby už koncert začal, napětí sílilo. My dorážíme k LMB, kde nám při vstupu odeberou zanedbatelnou část tak vzácného lístku (lístek je nádherná památka na koncert, ještě lepší podepsaný lístek) a scházíme dolu do samotného klubu. Skvělá atmosféra plná napětí, očekávání a satisfakce. Přece jenom kdo by kdy tušil, že by bylo možné, aby sem kapely jako Emery a Escape The Fate zavítali, já osobně ne, byť jsem si to vždycky přál. Není čas ani chuť se zastavovat u baru pro drink nebo pivo, protože všichni chtějí co nejlepší místo před podiem. Bohužel přícházíme pozdě a zůstal nám flek asi dva metry od podia.

Je asi 19:45 a stále se nic neděje, všichni netrpělivě přešlapují, jsou slyšet takové ty hlášky do prázdna typu „My chceme hardcore!“ nebo „No tak kluci come on!“ Koukám směrem k baru, kde ještě v klidu popíjejí členové kapely River Jordan a v duchu si řikám, že ten koncert jen tak nezačne. Konečně se stmívá a na podium přichází kapela River Jordan (ex The Airbags). Už to ale nejsou ti The Airbags, jak jsme je všichni donedávna znali, kapela podstatně změnila repertoár a vyměnila baskytaristu. Zvuk River Jordan nebyla žádná slává, texty songů nečitelné, kytary nevyvážené, zato basa a bicí přezvučené, ostatně jak to bývá u předskakujících kapel zvykem. River Jordan zní mnohem jistěji, přesvědčiěji a mnohem víc vyspěle oproti jejich dosavadních show, kde byly ještě jako The Airbags. Každopádně bych River Jordan vyzdvihnul a moc pochválil za to, jak publikum nažhavilo na hlavní hvězdy večera, za svůj výkon se určitě nemusí stydět.

Po skončení River Jordan je čas na krátkou pauzu, během které si Emery připraví podium podle svého. Emery neradi nechávají své fanoušky moc dlouho čekat a nenechali ani teď. Emery jsou vítání obrovským potleskem a jásotem plným radosti a nadšení. Během svého line-upu zahráli songy ze všech dosud vydaných desek, zahráli takové pecky jako je známý Party Song, Can’t Stop The Killer, The Smile The Face, Edge Of The World a na závěr velmi očekávanou píseň Walls (playlist celého line-upu si nepematuju – omlouvám se). Jejich vystoupení by se nedalo charakterizovat jedním slovem, ani vlastně neumím popsat, jak obrovský zážitek to pro mě byl a jak na mě jejich živá show zapůsobila. Neuvěřitelná tvořivost na podiu, improvizace, hravost, živost a obrovská chuť hrát. Tohle všechno zní ze všech songů, které prostupují celým vaším tělem a přemění se ve vás v nepopsatelný pocit štěstí a všeho možného. Moc chválím výkon Emery a doufám, že se vrátí, jak slíbili. Po skončení vystoupení Emery ve mě zůstává výraz úžasu, v tu chvíli ani nevím, jestli se vůbec těším na line-up Escape The Fate po tom, co jsem zažil.

Nakonec po krátké pauze přichází hlavní hvězda večera, která je vítaná asi tak 100x hlasitějším a silnějším potleskem a jekotem fanoušků a fanynek. Pro změnu se na jejich vystoupení jdu postavit trochu dál od podia, protože uprostřed se tvoří skupina lidí, která moshuje a poguje. Jelikož nevím, co mmohu od ETF čekat, jsem zvědavý. Z dlouhého intra se pomalu rozehrávají tóny úvodní songy The Flood. Musím upřímně říct, že ETF mě překvapili stejně tak neuvěřitelně dobře jako Emery. Během tohoto line-upu zazněly songy: Reverse This Curse, There’s No Sympathy For The Dead, Your Are So Beautiful, Something, Not Good Enough For Truth In Cliche, Ten Miles Wide, Ashley. Když koukám na členy kapely, řikám si, že to jsou s prominutim kurva hustý borci. Kouknu na kytaristu Bryana Moneyho, kterému je podle mého odhadu asi 19, maximálně 20, a to, co tam předváděl na kytaru, jsem snad v životě neviděl, ten kluk je prostě nadanej. Craig, kterému může být tak 25, je hodně profesionální muzikant a moc dobře ví, kam směřuje. Sice jeho pěvecké linky se místy zdály být trošku falešné a zbytečně vyfalsetované, ale přesto zpíval skvěle. Na samý konec celého dění si připravli přídavky v podobě Guillotine a Situations. Ono to, jak se Craig popral s interpetací songů z desky Dying Is Your Latest Fashion, kterou nazpíval ještě jejich bývalý zpěvák Ronnie Radke, je samo o sobě neuvěřitelné. Myslím, že ETF díky příchodu Craiga hudebně dospěli a posunuli se mnohem dál, než dosud byli. Suma sumárum tento koncert byl jeden z nejzásadnějších, který se tady konal tento rok. Oba headlineři převedli něco něuvěřitelného, já sám jsem podobnou atmosféru na žádném koncertu nezažil. Podle mě obě kapely netušily, jak na tom budou s fanouškovskou základnou, která tady je početná. Snad, jak obě dvě kapely slíbily, se sem zase přijedou podívat a přesvědčí nás o tom, proč tyto kapely tak neuvěřitelně zbožňujeme.

Fotografie z koncertu

Za fotografie  z koncertu děkujeme Katie

Emery

Escape the Fate