Emosvět

Bolo to presne večer na Svätého Valentína, keď sa Roman rozhodol vyznať svojej najlepšej priateľke Silvii lásku.

Bolo raz jedno slepé dievča, ktoré nenávidelo seba a celý svet zato, že nemôže nič vidieť. Mala vrodenú vadu a nikdy nič a nikoho nevidela.

Na posteli sedí chlapec. Chlapec vysoké postavy s černými kudrnatými vlasy a s očima v podobě zeleného rybníčku. Jen něco v nich není v pořádku. Je to smutek či zklamání? Ten chlapec má svěšenou hlavu a zdá se, že mu sem tam ukápne i ta slza. Copak se mu asi stalo, že vypadá jako tělo bez duše? Pohled na něj působí velmi smutně a jakoby kolem něj slábne vzduch. Co je mu?

„Promiň, že to musím udělat, ale jinou možnost nevidím. Je mi to líto, byla jsi pro mě jako sestra, i když jsme nebyli. Mám tě ráda a vzpomínej na mě v dobrém“tak takhle zněla sms, kterou mi poslala moje nejlepší kamarádka Tereza. Hned jsem popadla mobil a utíkala k jedinému místo, o kterém jsem věděla, že tam bude. Byla tam. „Tery!!!!!nedělej to!!!!!“křičela jsem na ni.