Tak zkusím to trochu popořadě rozepsat. Co se týče zahraničních kapel, tak si skoro každý v posledních letech přišel na své. Kapely jako Bad Religion, UnderOath, Pennyvise, Anti-Flag nebo Alesana byly pro řadu lidí povinností. Nicméně vystupovaly tady i méně zvuční From plan to progress, In Fear And Faith nebo Sight and Sounds a nedá se říct, že by byli horší než jejich žánrově slavnější souputníci. Pouze účast byla nic moc nebo spíš bídná… Proč? Vedle klasických důvodů a výmluv, že se akce konala ve všední den, mám to daleko nebo koncertů je teď na mě moc jsou zde i další věci, které odvanuly nějaké to procento fans z klubů.

„Konkurence“ v podobě hip-hopu, který „vyznává“ snad každý třetí kluk či holka mezi mezi 15-19 lety moc nových tváří z řad teenagerů do punkrocku a post-HC „nepouští“. Když se prostě na koncertě rozhlídnu, tak ty mladý kids prostě nevidím. Nový lidi nejsou.

Za odliv přiznivců může i konec boomu na začátku druhé poloviny posledního desetiletí, kdy Green Day a jejich album American Idiot pobláznilo spousty mladých lidí. Stejně jako takzvaná vlna ema spojovaná s My Chemical Romance a jejich deskou The Black Parade. To už je však pryč! Lidi jsou pryč, i některé kapely jsou pryč. Zůstali ti, co je něco skutečně zajímalo a to kromě alternativních myšlenek hudba v první řadě je. Někdo chtěl jen ty věci okolo, a ty nevydží dlouho. Móda a mediální zájem odplaval, hudba zůstala.

Není to podle mě náhoda, že se řada kapel, které jednu dobu vyrostli jako houby po dešti rozpadla. Už jich prostě bylo moc, a tak jsem v poslední době na svých oblíbených serverech četl, že se rozpadla ta a ta banda. Fanoušci mohou akorát brečet, ale není tohle jen další vývoj, tak jako v životě? S fanouškama odcházej i kapely.

Když přijde málo návštěvníků, není na cesťák a musíte platit ze svýho. Stejně špatně jste na tom, když se desky nebo trika neprodávají. Kdo je však u nějakého slušného labelu to je trochu jiná. Jenže jak se tam dostat? Takhle se možná ptá řada kapel u nás. Správná odpověď zní: Kvalita. Aspoň teda měla by být, když už tomu v zahraničí není a spousta kapel je vyumělkovaných, ve studiu řádně uhlazených a vyprodukovaných a potom naživo jsou velmi podprůměrné. Ale jinde kvalitu nebo oporu jiný soubory neměly a i přesto přežily.

Důležitým bodem pro muzikanty by přece pořád mělo být hrát pro plnej klub a ne pro peníze, i když co si budeme říkat, kdo by se nechtěl živit svým koníčkem. Každý by chtěl mít kapelu, hrát, ale i fanoušek má význam, možná víc než si myslíme. Kde kdo má kapelu, ale na své žánrově příbuzné kolegy u nás či ze zahraničí nechodí. Potom je málo lidí dorazí na soubory, který hrajou ve stylu jejich oblíbených kapel.

Spousta kids si řekne, že tohle není Blink, tak na to kašlou. A když už přijede někdo „velký“, tak dají dva litry za lístek, pade za pivko, stojej 30 m od podia a slyšej zvuk, kterej za moc nestojí. Najednou je každý „hrdý“. Asi mají tohle radši než klubové koncerty….

Je tu také otázka regionů. Všichni brečí, že v jejich městě nic není a pak když je tak to zase není ono. Ono právě je někdy třeba za dobrou akcí vyrazit pár kilometrů dál. V tomto ohledu je Praha bohužel či spíš bohudík středobod všeho. Když na něco pořádnějšího, tak do Prahy. Tak to prostě bude, v tom máme my líní Pražáci výhodu. A přesto hlavně ti Pražáci nechodí…

Jak je psáno jinde tak v menších městech funguje „united“, takže na mnohdy méně kvalitní místní kapelu přijde hodně lidí, s rozdílnými hudebními prioritami.

Jak ale bojovat s tím, že na dobrou bandu dorazí málo lidí? Často právě přidáním místní kapely.

Hlavní je dobré působivé promo. V dnešní době facebooku stačí pozvat lidi a ti se buď účastní nebo nebo. Ve většině případů spíše ne a přijde sotva jen polovina, co potvrdila svou účast…

Asi by to občas chtělo nějaký rádobymarketingový impulsy typu: na oba dva koncerty se slevou, kdo přijde dostane podepsanej plakát… nebo pro kapely: pokud zahrajete dobře, příště, si můžete zahrát před …., k tričku cd za polovic. Ano tohle už se děje, funguje to, jen to možné více nabídnout a vyzdvihnout. Protože sice správná hesla jako povinnost pro všechny fans kapel jako ….. někdy nemusí fungovat, stejně jako vybírání profláklých tuzemských předkapel. Pokud je z čeho vybírat, měla by se dát šance i jiným.

Ale vrátím se k těm lidem. Snad se ještě pořád většinout objevují nový i tím, že se jim líbí to co poslouchá jejich kamarád nebo kamarádka. Chce to šířit dobrou hudební víru mezi sebou. Když má člověk něco rád, tak pak kromě do vstupu investuje i do kytary, distra, foťáku nebo pronájmu klubu. Ve všem nejsou jen peníze, ale hlavně čas. Kdo má něco rád, tak si ho najde a třeba i něčím sám přispěje což se mu pak vrátí. Byť by to mělo být jen slovní pochvalou nebo jiným částečným úspěchem, tak to pořád má smysl.

No růžově to nevypadá. Tak vzhůru od sezení v hospodě u piva do klubů, na zkoušku do zkušebny. Protože kdo nebude chodit na akce, říkat kámošům co kde tehnhle víkend je za muziku, nebo nepustí mladší séstře svoje oblíbený cd. Tak si ho příště bude moci naživo poslechnout jenom v Německu, hrát s kapelou jen ve zkušebně, protože kluby zaberou 80. a 90. pařiči a všechno ho bude stát ve výsledku více peněz i sil.