Po krátkém intro úvodu hned v prvním songu Prelude To A Dream se spustí pěkný svižný postHc s hrubým vokálem a elektronikou v pozadí, které je jakoby na celém albu přesně akorát a ve správných fazích tracků. Druhá na řadě je Those Cannons Could Sink A Ship, která je o něco pomalejší a dává vyniknout výškám melodickému vokálu zpěváka Michaela Jagmina. Trojka padla na Heaven – píseň která opět vyvolává otázku sebevražd, proti nimž kapela z Califronie bojuje, na co už dokázala upozornit klipem z minulého alba. Running With The Light je píseň s příjemným pozadím kláves, které ještě více umocňují text smutného příběhu tohoto textu. Pětkou je Eva The Carrier asi píseň s nejvýraznějším refrénem a podle mě jeden z hitů na desce. Skoro v polovině alba přichází uklidnění v podobě prologu Worlds End In Whispers. Sedmičku tvoří The Boy Without A Demon, kde můžeme v pozadí slyšet i kostelní zvon. Po tomto pokračuje album songem s vtipným názvem Thank God It’s Cloudy Because I’m Allergic. Song se také vyznačuje častým střídaním rytmů. Devátým a pro mě nejlepším mixem na desce je Air The Enlightenment. Bez kytar a basy, ale s cílem hluboké emocionální stopy v podobě krátkého a výstižného textu s vyčnívajícími klávesy. Track list pokračuje The Children Of Adelphia podle jehož části nese album název. Možná nejtvrdší věc na Adelphii s mohutným začátkem hrubého vokálu a bicích. I Swear This Place Is Haunted je opět song o životě a smrti s pomalejším rytmem a úvodem i koncem v podobě klavírového sola. Píseň It’s Not Ironic, It’s Obvious má zapamatovatelný refrén jako u páté „Evy“. Také krátká sekunda ticha, která je uťata řevem basáka Briana Whita jež vyvrátí konec songu jak se mnohým může zdát je poznávacím znamením písně. Poslední peckou je See You Around, který mi některými pasážemi připomněl staré EP. Tenhle song je zakončen sborovým zpěvem se slovy: „And if I don’t see you there I’ll see you around“. Výstižné zakončení celého alba.

A Skylit drive uspokojili mé očekávání. Potvrdili, že jsou vedle Alesany jednou z hlavních akvizic Fearless records. Často padají všude dohady o desce roku, pro mě je toto album v daném žánru  zatím v tomto roce jasnou jedničkou.