Emosvět

Nazdárek, EMO bando. Ti z vás kteří jsou na líbku jako doma, jistě znají spicy magazín, a možná četli pár článků o emo (58 pravidel, jak být emo aj.) Byl jsem po přečtení pobouřený, a dnes sem se rozhodl sepsat jim takový milostný dopísek…

Myslím že neuškodí když ho dám v plné verzi i sem, snad se někdo poučí.

Velevážená redakce,
jsem jenom jeden malý človíček, poslouchající punk, punk-rock, rock, metal, hardcore ale také emocore. Spicy magazín jsem mě vždy rád, ale když jste začali psát články o EMO (zvláště pak článek s titulem „58 pravidel, jak být emo“), docela jsem na magazín zanevřel. To co píšete o EMO v článku „Jak být správně „emo““ jsou z velké části jenom samé nesmysly, a článek o 58. pravidlech byla poslední kapka..

Už předtím tomu lidi nerozuměli, ale teď jste tomu nasadili korunu. Každý vidí EMO jako sebevražedný kult, přitom pravda je úplně jinde. Pokud tedy nejste schopni o EMO napsat pravdivý článek, měl by se do toho pustit někdo jiný. Rozhodl sem se, že to zkusím, i přes špatné zkušenosti s kontaktováním adminů. Pokud se tedy k vám můj článek dostane, považoval bych za adekvátní buď ho uveřejnit do magazínu – v původní verzi, nebo alespoň sepsat do jednoho článku můj demonstrační článek + případné články jiných znechucených uživatelů.

Dnes jsem potkal tzv. Bravo „EMO“. Byl to zážitek opravdu nepěkný a začínám chápat, proč někteří lidé cítí tak obrovskou averzi k emo stylu.

Jedu si takhle autobusem, je sice trošku zatažená obloha, ale je příjemný vzduch a celkově mám dobrou náladu. Najednou vidím na zastávce 2 rádoby „emo“. Vyloženě dvě malý holky, co si v bravíčku přečetli, jak vypadá KŮL EMO a začali se tím bezmezně řídit. Má nálada se začíná pochmuřovat, ale pořád si řikám, že to je jejich problém. Sice sou hnusný jak pr**l, ale co mi je do toho… To jsem ještě netušil, že budou sedět přede mnou.