Další výběr pěkných citátů.
Pokračovat ve čtení …
Archiv rubriky: Emo čtení
Osud
Poslední, na co jsem pomyslela bylo, že osud to tak chce a já budu konečně s ním, jak to oba chceme. Šla jsem večer potichu hřbitovem, nikoho jsem neviděla. Nevím, hroby mě uklidňují a miluji tmu. Sedla jsem si naproti černému hrobu s padlým andělem, zavřela jsem oči a užívala jsem si temného ticha. Najednou jsem ucítila na rameni ruku. Nebyla ledová, krásně hřála a já jsem se otočila. Dívala jsem se do smutných očí na první pohled obyčejného kluka. Chvíli jsme na sebe bez slov zírali, ale pak mě chytl za ruku a někam mě vedl. S napětím jsem šla za ním a pořádně jsem si ho prohlédla. Měl černé vlasy, možná barvené, možná ne. Krásný sestřih, pomyslela jsem si. Dále měl černé tričko, na kterém bylo cosi krvavě napsaného, v té tmě jsem to nepřečetla. Kalhoty měl taky černé s rudým řetízkem a stříbrným páskem, rafinovaně potrhané. Boty už se nedaly pod vrstvou bláta poznat, uvědomila jsem si, že mě táhne lesem a moje boty určitě vypadají stejně. Zeptala jsem se: ,, Kam mě vedeš?“ Odpověděl, že na nejkrásnější místo, co kdy viděl, místo jen pro nás dva.
Pokračovat ve čtení …
Na dno
Jana seděla v neútulné, skromně zařízené místnosti a přemýšlela, proč se sem vlastně dostala. Stačilo pár okamžiků, aby se jí zhroutila celá budoucnost. Do okenních tabulek jemně ťukal svými prsty déšť a ji napadlo, že vlastně dotváří ponurou atmosféru místnosti a celého jejího dne.
Pokračovat ve čtení …
Tři sekundy
Tři spackané sekundy.
Pokračovat ve čtení …
Vánoční rolnička
Byla jen další z mnoha… Z mnoha lidí, kteří neměli to štěstí. Slzy zastírala úsměvem a přitom pozorovala ručky dětí, natahujících se pro každou další padající vločku.
Nesněžilo moc, jen sem tam nějaká ta vločka spadla do jejích hustých vlasů. A právě proto o ně byla na hřišti taková bitka. Kluci si brali čepice jen proto, aby spadlá vločka mohla patřit právě jim. Děvčátka chytala a odnášela na společnou hromádku každé další peříčko zmrzlé vaty, kterou jim nesebrali kluci.
Pokračovat ve čtení …
Touha po mateřství
„ Cssss, teď tu čtu o dalším mrtvým zase v okolí našeho města, našli ji podříznutou u lesa“ ozve se otčím od novin. Zrovna jím snídani a zaskočilo mi. Mamka hned přiskočila a dala mi perdu do zad. „ Dobrý?“ zeptá se neklidně. „ Jo už jo“ „ To už bude třetí, co?“ zeptá se mamka. „ Jo, nejdřív paní Blocková, pak ta ďouka od Fischerů a teď nějaká cizinka.“ odpoví taťka„ To je strašný, teď se, abych se bála chodit sama domů ze školy, ještě, že máme prázdniny a navíc to byly všechny holky.“ řeknu. „ Taky sama nikam nechoď, ale není se čeho bát, po městě jsou hlídky, neboj, policajti jsou chytrý, brzy se to vyřeší, uvidíš, není se čeho bát.“ utěšuje mě mamka.
Pokračovat ve čtení …
Halloween
Venku je šero,skoro tma….a přesto je půl čtvrté odpoledne.Osmnáctiletá Dana sedí sama doma a přemýšlí jestli má její život ještě cenu. Cítí se sama jako slunce – všechny ty mraky se kolem ní stáhly až příliš rychle.Nevi co má dělat co si myslet o lidech kteří ji odsoudili jenom kvuli tomu,že se chtěla líbit jemu….tomu kterého tolik miluje……milovala.
Pokračovat ve čtení …
Karina a Jitka
Karina byla vždycky typická, bohatá, rozmazlená fiflenka. Ta, co, když něco chce tak to dostane za každou cenu. Měla spoustu kamarádů, co ji však jen využívali pro její peníze. Věděla to, ale kdyby je opustila neměla by už vlastně nikoho. Karina žila jen s otcem, který se o ní příliš nestaral, místo toho jí dával opravdu velké kapesné. Na 1. místě byla pro něho práce. Jeho pýcha ho vůči své dceři úplně zaslepila. Karin mu jen překážela v jeho kariéře. Karina byla nešťastná, ale svoji lítost skrývala, za tím, že se posmívala ostatním co byli chudší, ošklivější, hloupější nebo méně šťastnějším než je ona. Přitom ona sama byla nešťastná, toužila potom mít normální rodinu, normální život.
Pokračovat ve čtení …
Neopětovaná láska
Julie chodí každé, všední ráno do školy kolem jednoho domu. Každodenně na zahradě toho domu sedí chlapec. Julie nikdy neměla odvahu ho oslovit. Vždy, když kolem jde jen se na něho usměje, on, ale její usměv neopětuje, jednou na něho dokonce zamávala, ale on nic, díval se někam do neznáma. Julii to trápilo, zamilovala se do něho.
Pokračovat ve čtení …
Děsivý sen
Bydlím na okraji malé vesnice, prostě velký rodinný dům a půl kiláku okolo naprosto nic. Zrovna byla nějaká rodiná sešlost, na které jezdím nerad a povedlo se mi z ní vykroutitm, ale zůstal jsem doma sám. Naprosto perfektní situace, dlouho do noci jsem pracoval na počítači a temná pomalá hudba vyplňovala malou potemnělou kancelář, kde mou tvář ozařovalo jen světlo z monitoru.
Pokračovat ve čtení …